Po něm se mi stýská zas a zas,
a u mě jakoby se zastavil čas, ten proklatý čas.
Já proti němu nezmůžu nic,
i když jsem z Bohnic.
V Bohnicích to mám ráda,
mám tam dobrého kamaráda.
Jeho jméno je doktor Chocholoušek,
jenž mi dá vždy klystýru doušek.
Jsem jeho pacientkou milou,
a proto mi pouští žilou.
Jsem šílená z jedné lásky,
které mi na duší dělá občas vrásky.
A pak si zpívám:
Jsem trochu šílená, místy zelená, beze jména, beze jména, beze jména.